Máte již zkušenosti s vedením pěveckých kurzů, nebo půjde o vaši premiéru?
Spolupracuji s českými, polskými a německými vysokými školami a vyučuji tak formou seminářů aktivní účastníky před jejich kolegy. Tedy stejná situace jako u kurzů. Připravovala jsem také tři sopranistky na zkoušky na vysoké školy v Německu a Švýcarsku a na jejich Debut v Opeře. Jelikož jsem stále velmi na cestách (každoročně zpívám tak asi v osmi zemích; tuto sezónu to bude Česko, Švýcarsko, Rakousko, Polsko, Španělsko, USA, Brazílie, Itálie a Finsko), nemůžu ještě pravidelně vyučovat, a tak se snažím pomáhat mladým adeptům aspoň touto formou a mám vždy obrovskou radost, když si něco z té bohaté truhlice mých hudebních zážitků a zkušeností pro sebe vyberou, co je inspiruje.
Jak se jako lektorka připravujete na výuku? Máte konkrétní představu, na co se chcete v rámci výuky zaměřit?
Nedělám si představy či šablony dopředu. Snažím se mít otevřené smysly, vnímat každého v jeho jedinečnosti. Vést dialog. Vše tedy teprve vznikne podle potřeb jednotlivce.
Máte vy sama zkušenost s účastí na pěveckých kurzech jako studentka? Jak tato zkušenost obohatila vaše pěvecké dovednosti? Je naopak něco, co vás tehdy na výuce iritovalo a co díky tomu nyní děláte jako lektorka jinak?
Sama jsem brala hodiny u Carla Bergonziho v Siene, Edity Gruberové v Curychu, Ingy Nielson a Barbary Bonney v Salcburku, Debory Polaski ve Vídni… Nesmírně mě inspirují kurzy Renée Fleming. Je úžasné čerpat od tak neuvěřitelně zkušených velkých pěvců, většina z nich je velmi skromných a opravdu jim jde o to, aby druhému pomohli. Ale samozřejmě, že jsem zažila i velmi manipulativní, arogantní učitele a těm se vyhýbám. Vždy jde především o muziku, té sloužíme, nejde o naše ego – jak jsme důležití. Dobrá rada je nad zlato! Pravé slovo v pravý čas může zachránit celou kariéru. Stále beru lekce zpěvu a snažím se pořád učit.
Která z hudebních osobností je pro vás největším vzorem a inspirací? A která z nich vám vštípila to, co považujete za nejcennější pro vaši pěveckou praxi?
Líbilo se mi, jak nezištně mi pomohla paní Gruberová, když jsem ji poprosila o radu. I když zrovna odlétala do Japonska, dala mi ještě těsně před odletem lekci a navedla mě dál. Absolutně si nedovolila říct něco jako: „Tak já ti ukážu, jak se to má dělat.“ Řekla jen: „Ukáži ti, co mi pomáhá, třeba to pomůže i tobě.“ Nesmírně velký a skromný profík. Obrovský lidský vzor.
Závěrečný koncert letos slibuje inovativní formu a má se odehrát na různých stanovištích liteňského zámeckého areálu také pod širým nebem. Co bude obnášet jeho příprava?
To si ještě neumím představit a doufám, že nebudeme bojovat s akustickými problémy v otevřeném prostoru, jak tomu často bývá. Uvidíme a necháme se tou zahradou okouzlit a inspirovat. Vždy dávám přednost, když nemusím jen stát u klavíru a můžu hrát, pohybovat se. V tom je velká svoboda. A tak doufám, že to bude takový malý „Sen noci svatojánské“.