Rozhovor s Markétou Cukrovou, lektorkou Interpretačních kurzů v Litni 2018

Mezzosopranistka Markéta Cukrová je mimořádnou osobností současné české pěvecké scény. Její všestrannost a otevřenost pro různé interpretační styly z ní činí žádanou interpretku hudby od středověku po 20. století a je ceněna i zahraničními soubory a orchestry. K jejím nejsilnějším uměleckým stránkám patří repertoár období baroka, pro který ji studenti zpěvu vyhledávají zejména. Při svých lekcích spíše analyzuje a zaměřuje se ráda na pěveckou techniku.

Jak se jako lektorka připravujete na výuku na pěveckých kurzech? Máte konkrétní představu, na co se chcete v rámci výuky zaměřit?

Mám zkušenosti z Litně i dalších pěveckých kurzů, takže vím, co studenti zhruba potřebují. Samozřejmě, každý je osobnost, a tak je potřeba řešit i jejich individuální potřeby. Já ráda mluvím o technice, sama se v ní pořád vzdělávám a ráda ji učím. Veškerá další nadstavba, interpretace je podmíněna ovládáním dechu a tónu tak, aby dokázaly zprostředkovat zpěvákovu muzikalitu, hudbu.

Máte vy sama zkušenost s účastí na pěveckých kurzech jako studentka? Jak tato zkušenost obohatila vaše pěvecké dovednosti? Je naopak něco, co vás tehdy na výuce iritovalo a co díky tomu nyní děláte jako lektorka jinak?

Ještě jako studentka jsem jezdila na mnohé kurzy a setkala se tam s mnoha učiteli, mnoha přístupy, mnoha názory na zpěv. Pomohlo mi to vytříbit si, co chci já, co je moje estetika, co mi dovoluje můj typ hlasu. Slyšela jsem mnoho výkonů a na hodinách si uvědomovala, která metoda vede k cíli a která ne. To je moc dobrá škola. No a vadilo mi, když jsem jednou natrefila na lektora, který nepřemýšlel nade mnou, ale pouze chtěl, abych ho napodobovala. Toho se u mě žáci nedočkají.

Která z hudebních osobností je pro vás největším vzorem a inspirací? A která z nich vám vštípila to, co považujete za nejcennější pro vaši pěveckou praxi?

Měla jsem to štěstí, že jsem se dostala mezi několik soukromých žáků pražské pedagožky Marie Urbanové, dnes již bohužel nežijící. Ta mi dala vše, co jsem později mohla sama rozvinout, a k jejím radám se dodnes vracím. Musím přiznat, že mi její vedení chybí a nezřídka se přistihnu, že lovím v paměti, co by asi řekla na tohle a na tamhleto… Nebrala si servítky a pro ostřejší výrazy nechodila daleko.

Závěrečný koncert letos slibuje inovativní formu a má se odehrát na různých stanovištích liteňského zámeckého areálu, také pod širým nebem. Co bude obnášet jeho příprava?

Letos jsme na přání ředitelky kurzů zakomponovali do finálního koncertu i vzácný zámecký park. Pozvali jsme mladého režiséra, který bude se zpěváky pracovat i herecky a postavíme uvnitř i venku náznak operních scén. Obecenstvo vyslechne výsledek našeho snažení a zároveň se pobaví. Malebné prostředí liteňského parku si o využití přímo říká a řekla bych, že v dalších ročnících bude hrát větší a větší roli.

Jako lektorka Interpretačních kurzů v Litni se na zámek podíváte podruhé. Jak hodnotíte svou první zkušenost, kdy jste před dvěma lety kurzy vedla spolu s Kateřinou Kněžíkovou? Co vás do Litně opětovně přivádí a na co se těšíte letos? Moc mě to minule bavilo a s Kateřinou jsme se ideálně doplnily. Ona je živelná a umí ve studentech uvolnit emoci, já spíš analyzuji a řeším techniku. Obojí je potřeba stejnou měrou a i zpěvačky se shodly, že jim to šlo k duhu. Musím také říct, že v tom ročníku se sešli velmi nadaní lidé, s nimiž byla radost pracovat. Nebudu zastírat, že taková práce je obohacující pro obě strany.