Rozhovor s Adamem Plachetkou, basbarytonistou a dramaturgem operního gala Pocta Jarmile Novotné 2017

Člen Poradního sboru Zámku Liteň, z.s. a pravidelný účastník projektů Festivalu Jarmily Novotné, Adam Plachetka své působení nazývá jako opečovávání odkazu Jarmily Novotné. Je hlavním z tvůrců dramaturgie blížícího se operního gala, na němž svým impozantním basbarytonem ztvární role Leporela (Don GIovanni), Hraběte Almavivy (Figarova svatba), Giorgio Germonta (La traviata) a Kecala (Prodaná nevěsta).

Právě si připomínáme 110. výročí narození Jarmily Novotné. Jak vnímáte odkaz, který nám zanechala? Čím vás jako osobnost inspiruje?
Jarmila Novotná je rozhodně jedna z nejvýznamnějších pěvkyň naší historie. Rád ji poslouchám, líbí se mi její hlas a interpretace. Nemáme moc pěvců, kteří se na nejvyšší úrovni pohybovali tak dlouho. Během své operní kariéry měla navíc přesah i do filmu, což mě osobně velmi oslovuje. Opera s činohrou k sobě mají velice blízko, a pokud je zpěvačka schopna i činoherně hrát, beru ji jako inspiraci a vzor.

S osobností Jarmily Novotné vás vedle tohoto koncertu a řady pěveckých aktivit spojuje dlouhodobá spolupráce s organizací Zámek Liteň, pořadatelem Festivalu Jarmily Novotné. Můžeme tedy ve vašem případě hovořit o jakémsi pokračování odkazu pěvkyně?
Pokračovatelka se musí hledat jinde. Já bych svoji aktivitu nazval spíše jako opečovávání odkazu osobnosti Jarmily Novotné.

Čím je pro vás tato angažovanost podnětná či přínosná? Jaký má podle vás v dnešní době smysl?
V dnešní době jsou nám za vzor dávány různé existence, tedy je fajn si připomínat lidi, co opravdu něco dokázali, znali své místo ve společnosti a uměli ji formovat nebo minimálně ovlivňovat. U Jarmily Novotné byla na prvním místě její vlast, pro kterou se snažila stále něco dělat. Byla by škoda na takové lidi zapomínat, naopak bychom jich potřebovali více.

Stejně jako kdysi Jarmila Novotná vystupujete třeba v Metropolitní opeře v New Yorku a ve Vídeňské státní opeře dokonce se stálým angažmá. Jak se podle vás od té doby změnily poměry? Je dnes náročnější probojovat se do předních operních domů než tehdy?
Těžko říct zda je to náročnější. Vlastně ano i ne. Přesto, že těch zpěváků, kteří by zpívali ve všech těch důležitých domech, také není tolik, pořád jich je víc než před padesáti lety. Když chtěl někdo zpívat v New Yorku tehdy, dostal smlouvu většinou na celou sezónu. Musel tam dojet lodí, lodí se vrátit…Celý ten proces probíhal v úplně jiných časových dimenzích. Dnes, když víme, že se v pondělí zkouší, vyrazíme v neděli po obědě na letiště. Doba je obecně velmi zrychlená a má mnohem větší nároky na to, kolik se toho dá a musí zvládnout. Na jednu stranu je to větší nápor na organismus, na druhou stranu nám to dává šanci zvládnout více angažmá.

Ke které z rolí, jež během galavečera k oslavě narození Jarmily Novotné zazní, máte nejblíž a proč?
Program jsme od začátku vybírali tak, aby mě bavil. Tedy tam není nic, na co bych se netěšil. Nejzajímavější pro mě bude určitě duet z opery La traviata, kde si zazpívám po boku své ženy. Navíc je to jedna z prvních Verdiho melodií, které mě v mé dráze potkaly.

S vaší manželkou, Kateřinou Kněžíkovou, vystupujete poměrně často. Jak se cítíte v profesní roli s člověkem, se kterým sdílíte tolik osobního?
Myslím, že si to oba užíváme. Je fajn mít vedle sebe někoho, koho znáte a s kým si rozumíte. Než jsem odešel z Prahy, vystupovali jsme spolu opravdu často v mnoha operách. Alespoň se dál potkáváme na koncertech.

Co byste vzkázal posluchačům koncertu, ať už přítomným ve Dvořákově síni nebo těm u přijímačů ČRo Vltava, kteří jej rovněž uslyší?
Ať si ho všichni pořádně užijí! Večer připomene opery, které byly v životě Jarmily Novotné zásadní. Je připraven tak, aby byl zajímavý pro fanoušky a znalce opery. Zároveň zazní dost známých melodií, jež ocení i laik. Je to prostě koncert, a to úplně pro každého.