Program Písňové studánky je vaše „dítě“. Co vás motivovalo k jeho vytvoření a jaký je příběh jeho zrodu?
Protože jsem ve svém dětství vyrůstala ve Frýdlantě nad Ostravicí a stále jsem svými divokými koloraturními kompozicemi, které jsem si bez pauzy prozpěvovala na zahradě u babičky, rušila zkoušky muzikantské rodiny Kotků, radši můj živel integrovali do svého programu a tím mě moudře „zkrotili“. A tak se stalo, že jsem měla jako čtyřletá svůj „debut“ a zpívala s cimbálovkou Kotků open air před frýdlantským kostelem na letních slavnostech. Naučila jsem se tak řadu moravských, především lašských lidových písní a ten zážitek, kdy se rozezpíval celý Frýdlant a přilehlé vesnice a zpívalo se do hluboké noci pod lucernou měsíce, se mi hluboce zaryl do duše jako nesmazatelná stopa.
Na konzervatoři jsem se pak setkala s úpravami těchto písní z pera Leoše Janáčka a o mnoho později mi pak Janek Rokyta vyprávěl, že sám Janáček navštívil 1906 již tehdy „slavnou“ cimbálovku Ignaze Kotka (předka) a sbíral od něj lidové písně našeho kraje, které poté vydal ve svých sbírkách: Moravské a Ukvalské lidové poezii v písních. (Janáček to popisuje ve fejetonu „Myšlenky cestou“ – Jak se brodil Ostravicí, kde chyběl dnešní most, za Kotkem a pro tu spoustu výmolů šel radši často vedle koně, než aby se vezl skoro celých těch 12 km ze svých Hukvald do Frýdlantu.)
Dlouho mi to leželo na srdci, až se v roce 2015 podařilo s Ivo Kahánkem (který taktéž v blízkosti Hukvald vyrostl) tyto písně natočit a protože jsem si je představovala jako Dialog, pozvali jsme ke spolupráci i Tomáše Krále. Ale to mi pořád nestačilo. Chtěla jsem se vrátit k původnímu zvuku a požádala tak Janka Rokytu, aby se mnou vytvořil program, který by byl jakousi „procházkou“ od hudebních původních pramenů až k Janáčkově kongeniálnímu zpracování, a tak vznikl náš program.
Co je podstatou tohoto programu, o jaký jde repertoár?
V našem programu zazní spousta originálních lašských lidových písní v původním obsazení cimbálovky a budou se volně prolínat s Janáčkovými písněmi s klavírem. Dojde i na Rokytovskou verzi. Nechte se překvapit.
Není zcela obvyklé, že pěvkyně vašeho formátu se angažuje v oboru lidové písně. Jaký k ní máte vztah?
Již v dětství jsem takto směla díky vášnivým muzikantům rodiny Kotků objevit ten mikrokosmos písně a po celou mou kariéru se mu věnuji v jeho rozdílných podobách.
Teď například s Ivo Kahánkem provádíme na festivalech v Česku i Švýcarsku Polské lidové písně F. Chopina op. 74 a brzy vyjde naše další společná deska s písněmi B. Martinů, které jsou silně inspirovány Moravskou i Slovenskou lidovou písní.
Jak došlo k vašemu spojení s klavíristou Ivo Kahánkem a Ensemblem FLAIR? Jak dlouho již Písňové studánky provádíte a v rámci jakých projektů se vám daří program uplatnit?
Když jsem zpívala v roce 2007 v Rudolfinu písňový program manželů Roberta a Clary Schumannových a jejich přátel
F. Mendelssohna a jeho sestry Fanny, byl v sále přítomen Ivo. Přišel za mnou a požádal mě o spolupráci. Dlouho jsme uvažovali, co nás spojuje a k první příležitosti došlo právě u Janáčkova CD, pak jsme spolu natočili Martinů – desku a teď se spolu věnujeme Chopinovi. Je to úžasný pianista a velmi si spolu rozumíme.
Nechtěla jsem ty lidové písně „jen tak natočit“ a setkala jsem se s panem Rokytou starším a požádala ho o jeho „odborný pohled na věc“. Ale než jsme se stačili dostat k natáčení, umřel a tento započatý projekt pak převzal jeho syn, se kterým také
v Praze o Vánocích předvedeme další společný program.
Písňové studánky jsme natočili pro TV v Ostravě a nesměly chybět na Janáčkově festivalu v Luhačovicích minulý rok. Tento rok je tedy potřetí rozezníme v Litni.