Jarmila Novotná byla vždy hrdá na svůj původ. V mládí ji formovaly ideály Sokola, první republiky a zejména setkání s prezidentem Tomášem Garriguem Masarykem, s jehož rodinou se úzce zpřátelila. Během svého angažmá v Berlíně počátkem 30. let jí její aktivity na české půdě přinášely stále obtížnější problémy – německý nacionální tisk neopomněl upozornit na každé její vystoupení v češtině a udělal z něj aféru. Nakonec bylo pro ni neúnosné dál pokračovat ve slibně rozvinuté kariéře v Německu a Berlín opustila podobně jako řada dalších spřátelených umělců (Max Reinhardt, Bruno Walter aj.).
I z exilu v USA Jarmila Novotná jako příkladná patriotka podporovala svým uměním český národ. Podílela se na řadě
akcí propagujících Československo, své koncerty končila před stojícím publikem československou hymnou, pod titulem Lidické písně nahrála české písně za klavírního doprovodu Jana Masaryka, byla předsedkyní čs. divize Amerického Červeného kříže.