Osobnosti kulturní historie

Liteň byla v minulosti významným kulturním centrem. Josef František Daubek, který panství koupil v roce 1850, patřil k zakladatelům Národního divadla a byl hostitelem a mecenášem předních českých umělců. Zámek zdobily obrazy Ženíškovy, Hynaisovy, Úprkovy, Brožíkovy i Švabinského a zajížděl sem prý i Antonín Dvořák. Liteň se také stala působištěm řady literátů.

Josef Mánes (1820–1871) v r. 1861 namaloval akvarely všech šesti Daubkových dětí. Portrét jejich matky Anny zůstal proveden pouze tužkou, protože během portrétování zemřela. Zámeckým pokladem se stala velká podobizna J. F. Daubka. V majetku rodiny se nacházel slavný obraz Josefa Mánesa „Josefina“, přezdívaný „česká Mona Lisa“. Tento původně svatební dar Jarmily Novotné je dnes v majetku pražské Národní galerie.

Quido Mánes (1828–1880), mladší bratr slavnějšího malíře, vymaloval několik pokojů a strop v zámecké jídelně. Použil motiv čtyř ročních období a znaky slovanských zemí habsburské monarchie.

František Ženíšek (1849–1916) v Litni vytvořil návrh první opony Národního divadla a v dnes již neexistujícím zámečku v nedalekých Vlencích zase své nejvýznamnější dílo Oldřich a Božena. Bujarý Oldřich na koni má na obraze, dnes umístěném v Národní galerii, podobu Josefa Šebestiána Daubka.

Josef Václav Myslbek (1848–1922) vytvořil dominantu hrobky Daubků, sochu sv. Josefa. Roku 1887 za ni obdržel na Pařížském salónu čestné uznání. Na liteňském zámku dále zhotovil bustu Josefa Šebestiána Daubka a v pražském ateliéru pro něj vytvořil sérii studií alegorie hudby.

Antonín Wiehl (1846–1910), významný pražský architekt, pro Josefa Františka Daubka navrhl r. 1887 přestavbu a rozšíření vily v Brněnci nedaleko Poličky a pro Josefa Šebestiána Daubka postavil rodinnou hrobku v Litni, jejíž interiér vyzdobili J. V. Myslbek a Max Pirner.

Svatopluk Čech (1846–1908) do Litně přijel v roce 1852 jako jedno z mnoha dětí správce hospodářství. V místním muzeu je zachována Kniha cti liteňské školy, kde je Čech pochvalně zmíněn. Liteň se pro Čecha stala symbolem šťastného dětství, za nímž se s nostalgií ohlíží v básnickém cyklu nazvaném Ve stínu lípy z roku 1879.

František Josef Řezáč (1819–1879), osobní přítel K. H. Borovského, do Litně nastoupil jako farář v roce 1865. Věhlas získal nejenom literární, ale i politickou činností. V Litni se zasloužil o postavení školy, která dnes nese jeho jméno.

Václav Beneš Třebízský (1849–1884) se do liteňské fary nastěhoval v r. 1875. Kromě fejetonů v nedělním výtisku časopisu Čech zde Třebízský napsal několik povídek a svou nejznámější práci, Povídky karlštejnského havrana.