Jiří Bělohlávek
Narodil se v Praze v roce 1946. Učil se hrát na klavír a violoncello. Při dalších studiích hudby na pražské konzervatoři a HAMU se pod vedením Roberta Brocka, Aloise Klímy, Bohumíra Lišky a Josefa Veselky začal cele věnovat dirigování. V roce 1968 přijal Bělohlávek nabídku asistentského místa u věhlasného rumunského dirigenta Sergiu Celibidacha a tato spolupráce vyústila v roce 1970 v Bělohlávkovo vítězství v celostátní soutěži mladých dirigentů.
V roce 1971 postoupil do finále významné dirigentské soutěže Herberta von Karajana a o dva roky později poprvé řídil Českou filharmonii, čímž začala jeho dlouholetá spolupráce s tímto orchestrem. V roce 1972 byl Jiří Bělohlávek jmenován dirigentem Státní filharmonie Brno a tuto funkci zastával až do roku 1978, kdy se stal šéfdirigentem Symfonického orchestru hlavního města Prahy FOK. Během svého dvanáctiletého působení ve FOK úzce spolupracoval s Václavem Neumannem (šéfdirigentem České filharmonie v letech 1968 až 1990). Právě Neumann uvedl Jiřího Bělohlávka v roce 1979 do Komické opery v Berlíně, kde Bělohlávek debutoval Smetanovým Tajemstvím a hned v následujícím roce zde řídil i inscenaci Stravinského opery Život prostopášníka.
V roce 1990 vystřídal Jiří Bělohlávek nakrátko Václava Neumanna na pozici šéfdirigenta České filharmonie, aby se v roce 2012 k orchestru vrátil. Mezi další tělesa, s nimiž Jiří Bělohlávek spolupracuje, patří například Berlínská filharmonie, Boston Symphony Orchestra, Cleveland Orchestra, Gewandhausorchester Leipzig, New York Philharmonic, Sächsische Staatskapelle Dresden a San Francisco Symphony Orchestra. Pravidelně vystupuje také na mnoha hudebních festivalech, mimo jiné v Berlíně, Edinburghu, Lucernu, Montreaux, Perthu, Salcburku či Tanglewoodu.
V roce 1994 byl Jiří Bělohlávek jmenován hlavním hostujícím dirigentem Národního divadla v Praze a o rok později se stal hostujícím dirigentem BBC Symphony Orchestra. V roce 2006 přijal místo šéfdirigenta tohoto orchestru a i dnes zůstává jeho čestným dirigentem. Nedávno byl Jiří Bělohlávek jmenován rovněž hlavním hostujícím dirigentem Rotterdamské filharmonie, s níž v Rotterdamu a v amsterdamské Concertgebouw úspěšně zahájil koncertní sezónu 2013/14. Jiří Bělohlávek pokračuje i ve spolupráci se světovými operními domy: během své kariéry řídil úspěšné operní inscenace v Berlínské opeře, v Covent Garden, na festivalu v Glyndebourne, v newyorské Metropolitní opeře a na mnoha dalších scénách. Z nejvýznamnějších angažmá, která jej čekají v následujících letech, lze uvést novou inscenaci Dvořákovy Rusalky ve Vídeňské státní opeře v lednu a únoru 2014, Čajkovského Pikovou dámu v Curyšské opeře v dubnu a květnu téhož roku a Janáčkovu Její pastorkyni, již uvede San Francisco Opera v roce 2016.
Martina Janková
Po vystudování ostravské konzervatoře a univerzity, bazilejské Hudební akademie a Curyšského mezinárodního operního studia, působila Martina Janková čtrnáct let v ansámblu Curyšské opery, kde spolupracovala s významnými dirigenty jako N. Harnoncourt, Franz Welser-Möst, W. Christie, M. Minkovski, Ch. Hogwood, A. Fischer, I. Metzmacher a další v nejkrásnějších rolích svého oboru, jako Zuzanka, Zerlina, Despina, Pamina, Liška Bystrouška adalší. Dnes patří k nejžádanějším mozartovským interpretkám. V roce 2000 debutovala na Salcburském festivalu, kde od té doby zpívala již v jedenácti produkcích, mimo jiné jako Cherubín a v titulní roli pastýře Aminty v Mozartově opeře Il re pastore. Letos zde vystoupí v roli Despiny v nové produkci režiséra S. E. Bechtolfa v Mozartově Cosi fan tutte.
Další angažmá ji zavedla do pařížské Champs-Elysée, pražského Národního divadla a Státní opery, Grand Théâtre de Genève, stejně jako na festival Wiener Festwochen do divadla Na Vídeňce. Působila také ve velmi úspěšné operní trilogii Mozart-Da Ponte v USA s Clevelandským orchestrem a F. Welserem-Möstem.
Souběžně s operní činností je Martina Janková žádanou koncertní pěvkyni. Spolupracovala s nejlepšími evropskými orchestry – Vídeňskou, Berlínskou, či Mnichovskou filharmonií, s rozhlasovými orchestry v Berlíně a Frankfurtu, s Německým symfonickým orchestrem, Izraelskou a Českou filharmonií, vídeňským Concentus Musicus, Mahlerovským orchestrem mladých, Mahlerovým komorním orchestrem, curyšským Tonhalle orchestrem, Curyšským komorním orchestrem a orchestrem La Scintilla, Budapeštským festivalovým orchestrem, Orchestrem Champs-Elysée aj., pod vedení dirigentů, jako I. Bolton, R. Chailly, D. Gatti, F. Welser-Möst, N. Harnoncourt, I. Fischer, W. Sawalisch, J. E. Gardiner, N. Marriner, S. Rattle, R. Norrington, I. Metzmacher, M. Janowski, P. Herreweghe a další.
Jako písňová interpretka se Janková mimo jiné představila v londýnské Wigmore Hall, na festivalech v Salzburgu, Styriarte v Grazu, Pražském jaru, Rheingau festivalu, ženevském Musik en Été a zpívala několik recitálů v curyšské opeře.
Plánovaná jsou vystoupení na Lucerne Festivalu, Svatováclavském festivalu, v pražském Rudolfinu s V. Luksem a Collegiem 1704, s N. Harnoncourtem a Berlínskou filharmonií v Berlíně a Concentus Musicus ve Vídni, Janáčkova Liška Bystrouška s F. Welserem-Möstem a Cleveland Orchestra v USA a Purcellova opera Fairy Qeen na Styriarte Festivalu v Grazu, pod vedením N. Harnoncourta.
Dagmar Pecková
Dagmar Pecková, renomovaná operní a koncertní pěvkyně. Je absolventkou pražské konzervatoře. Na počátku své hvězdné kariéry se stala vítězkou Pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech.
Již během studií byla sólistkou operety v Plzni a v Hudebním divadle v Karlíně. Po dvou letech v operním studiu v Dráždanech byla v roce 1987 angažována jako sólistka drážďanské Semperovy opery. O rok později odchází a stává se sólistkou Státní opery v Berlíně. Od počátku své pěvecké kariéry úzce spolupracuje s prof. Antonií Denygrovou, dlouholetou sólistkou ND a Státní opery. Dnes je Dagmar Pecková hostem předních evropských operních scén – Stuttgart, Berlín, Drážďany, Basilej, Paříž, Hamburk, Londýn, Lausanne a v blízké budoucnosti se k těmto metropolím připojí i Praha, kde vystoupí v roli Carmen. Na všech jevištích se představuje ve významných rolích světové operní literatury.
Ve své koncertní činnosti se Dagmar Pecková reprezentuje bohatým repertoárem od klasiky až po díla předních současných skladatelů. Stejně jako v případě operního repertoáru se objevuje na koncertních pódiích ve světových metropolích, jakými jsou Londýn, Vídeň, Oslo, Madrid, Frankfurt, Tel Aviv, Mnichov, Liverpool, Curych a řada dalších. Je častým hostem České filharmonie, se kterou se zúčastnila turné po Japonsku, Jižní Koreji a Hongkongu pod vedením Jiřího Bělohlávka a turné po Anglii pod vedením Libora Peška. Vystupuje na významných mezinárodních festivalech – Salcburk, Bregenz, Pražské jaro.
Štefan Margita
Častý host Metropolitní opery v New Yorku, Státní opery v Berlíně a dalších významných operních domů, se narodil v Košicích. Zvítězil v několika pěveckých soutěžích a záhy byl pozván do Vídeňské státní opery. Brzy se etabloval na mezinárodní scéně v Janáčkových operách jako Kudrjáš v Kátě Kabanové, Laca v Její pastorkyni a Luka/Filka Morozov (Z mrtvého domu). Zpíval Alfreda ve Verdiho Traviatě či Dona Ottavia v Donu Giovannim. Ve výčtu dirigentů, s nimiž spolupracoval, nechybí ani jedno velké jméno operního světa: Kent Nagano, Simon Rattle, Daniel Barenboim, Semjon Byčkov, Seiji Ozawa, Jiří Bělohlávek, Pierre Boulez, John Eliot Gardiner a další. V posledních letech tíhne více a více k německému repertoáru: Tamburmajor v Bergově Vojckovi, Walther von der Vogelweide v Mistrech pěvcích a zejména Loge ve Wagnerově Zlatu Rýna. Posledně jmenovanou roli ztvárnil poprvé v San Francisku v roce 2008, představil se v ní v Metropolitní opeře, Bavorské státní opeře, v Amsterdamu a čeká jej Chicago a opět New York v roce 2017.
Adam Plachetka
Díky houževnatosti a promyšlenému budování repertoáru vyrostl Adam Plachetka v posledních několika letech v nejzajímavější světové pěvce své generace. Rodák z Prahy absolvoval Pražskou konzervatoř u profesora Luďka Löbla. Roku 2005 debutoval v Národním divadle v Praze. V následujících letech zde nastudoval postavy jako Don Giovanni, Figaro (Le nozze di Figaro), Nardo (La finta giardiniera), Argante (Rinaldo) a Guglielmo (Cosi fan tutte).
Od září 2010 je Adam Plachetka stálým členem ansámblu Wiener Staatsoper. Od debutu v roli Schaunarda (La bohéme) se zde objevil mimo jiné jako Melisso (Alcina), Don Giovanni, Dulcamara (L’elisir d’amore), Figaro, Guglielmo, Publio (La clemenza di Tito), Mustafá (L’Italiana in Algeri) nebo Alidoro (La Cenerentola).
Jeho závazky čítají Salzburger Festspiele, Seoul Arts Center, Opéra de Nice, Bayerische Staatsoper v Mnichově, Pražské jaro, Théâtre Royal de la Monnaie v Bruselu, Royal Opera House Covent Garden v Londýně, Musikverein ve Vídni, Festpielhaus Baden-Baden, Opéra Comédie Montpellier, Glyndebourne Festival, Deutsche Oper a Deutsche Staatsoper v Berlíně nebo Teatro alla Scala v Miláně. V únoru příštího roku se poprvé představí v Metropolitní opeře New York jako Masetto.
Vystupuje pod taktovkou dirigentů jako Alain Altinoglu, Marco Armiliato, Bruno Campanella, John Fiore, Asher Fisch, Valery Gergiev, Friedrich Haider, Daniel Harding, Jakub Hrůša, Patrick Lange, Louis Langrée, Marc Minkowski, Riccardo Muti, John Nelson, Tomáš Netopil, Yannick Nézet-Séguin, Robin Ticciati nebo Franz Welser-Möst.
PKF – Prague Philharmonia
PKF – Prague Philharmonia (dříve Pražská komorní filharmonie) vznikla v roce 1994 z iniciativy světoznámého dirigenta Jiřího Bělohlávka pod původním názvem Pražská komorní filharmonie, aby vnesla do českého a posléze světového prostředí čerstvý vzduch nakažlivého hudebního elánu a touhy po znamenitosti nejmenšího detailu prováděné hudby.
Již zanedlouho po svém vzniku se zařadila do okruhu nejrespektovanějších orchestrů České republiky a vybudovala si vynikající renomé v Evropě i ve světě.
PKF – Prague Philharmonia je rovněž ceněna pro svůj charakteristický zvuk, za nímž mimo jiné stojí její stěžejní repertoárová oblast, kterou je od počátku hudba vídeňského klasicismu, skladby Josepha Haydna, Wolfganga Amadea Mozarta a Ludwiga van Beethovena. Tato sféra je její nejvlastnější doménou, z níž vychází a v níž exceluje na prvním místě. Duch umění této historické epochy dokonale odráží její krédo: hrát s křišťálovou čistotou a s přímočarou, jiskrnou vášnivostí, tak aby každý posluchač napříč všemi věkovými skupinami či profesními kategoriemi rozuměl každé interpretované notě a odnášel si z koncertů vydatnou dávku životní energie. Umění, které PKF přináší, je zároveň výjimečné i všem dokonale přístupné.
Repertoár dále stojí na skladbách éry romantismu a je dotvářen speciální sérií koncertů moderní a soudobé hudby, která je v nabídce českých orchestrů dosud ojedinělá.
V čele ansámblu stojí od počátku sezony 2008-09 šéfdirigent a umělecký ředitel Jakub Hrůša, který se ve svých teprve dvaatřiceti letech těší vynikajícímu mezinárodnímu renomé. Zakladatel orchestru, jeden z celosvětově vysoce uznávaných českých dirigentů Jiří Bělohlávek, jej řídil do roku 2005, kdy se stal jeho čestným uměleckým ředitelem. Druhým šéfdirigentem PKF – Prague Philharmonia byl v letech 2005–08 švýcarský dirigent a flétnista Kaspar Zehnder.
PKF – Prague Philharmonia je pravidelně zvána na mezinárodní hudební festivaly, vystupuje v předních světových sálech a je pravidelným partnerem světoznámých dirigentů a předních interpretů, jakými jsou Vladimir Ashkenazy, Milan Turković, Jefim Bronfman, András Schiff, Shlomo Mintz, Sarah Chang, Isabelle Faust, Mischa Maisky, Magdalena Kožená, Anna Netrebko, Natalie Dessay, Rolando Villazón, Plácido Domingo, Elina Garanča, Erwin Schrott, Radek Baborák a řada dalších.
Za dobu své činnosti orchestr natočil přes 60 kompaktních disků pro přední domácí i světová hudební vydavatelství, jako například Deutsche Grammophon, Decca, Supraphon, EMI, Warner Music nebo Harmonia Mundi a za některé z nich má na kontě taková ocenění, jako je zlatá deska RAC Kanada v roce 2000, Cena Harmonie 2001 a francouzské ocenění Diapason d’Or v září 2007.
Pro své nahrávky si PKF přizvali například Anna Netrebko, Eva Urbanová, Magdalena Kožená, Isabelle Faust, Jean-Guihen Queyras, Iva Bittová, Peter Dvorský, Dagmar Pecková a další. Mezi pozitivními kritickými ohlasy vyčnívá kromě jiných živý snímek Smetanovy Mé vlasti z Pražského jara 2010 natočený pod dirigentskou taktovkou Jakuba Hrůši.
V oblasti vzdělávání se PKF – Prague Philharmonia věnuje mladým talentovaným hudebníkům prostřednictvím vlastního projektu Orchestrální akademie. Jako první orchestr v České republice začala navíc pořádat speciální koncerty pro děti a rodinné publikum. Díky své koncepci nepůsobí jejich program jako vzdělávací, ale naopak seznamuje děti s vážnou hudbou velmi zábavnou formou.
Kromě koncertních řad věnovaných dětem připravuje PKF – Prague Philharmonia také koncerty pro školy. Novinkou uplynulé sezony je organizace koncertů pro školy v anglickém jazyce, v Česku rovněž jedinečných. Program pro děti dotváří dětský klub Notička, který se snaží obohatit dětské estetické cítění a rozšířit okruh aktivit dětí ve volném čase.
PKF – Prague Philharmonia vystupuje s finanční podporou Ministerstva kultury ČR a hlavního města Prahy.
Zámek Liteň
